Toskánsko a Florencie ve stopách rodu Medicejských

Historické centrum Florencie a medicejské vily a zahrady v Toskánsku zapsané na seznamu UNESCO

s historičkou umění PhDr. Duňou Panenkovou

Pondělí, 23.3. Praha – Florencie

20:55 odlet z Prahy. 22:30 přílet do Florencie a transfer tramvajovou linkou T2 do hotelu v centru Florencie.

Úterý, 24.3. Medicejové ve Florencii – procházka po pravém břehu Arna

Palazzo Medici Riccardi : palác nese název podle dvou rodin, které ho postupně vlastnily. Jde o první medicejský palác ve městě. Od r. 1444 ho pro prvního medicejského vládce Florencie stavěl architekt Michelozzo Michelozzi, žák nejslavnějšího renesančního architekta Filippa Brunelleschiho.

Nejpozoruhodnější místností v paláci je kaple Třech králů vyzdobená nástěnnými malbami Benozza Gozzoli, které skrývají portréty členů rodiny, papeže a dalších významných osob. V kapli se také nachází slavný obraz Filippa Lippiho Madony s dítětem.

Palác je dokonalou ukázkou florentské palácové architektury, která navenek působí masivním dojmem „bankovního trezoru“, ale uvnitř skrývá poklady majitelů a křehkou krásu sloupových arkád, zahrady a výjimečná sochařská díla.

V paláci se dnes pořádají výstavy, je k vidění interiérová instalace, muzeum, ale je také sídlem úřadů.

Kousek od paláce se nachází snad nejdůležitější stavba – prastarý klášter a bazilika San Lorenzo. Původní kostel byl vysvěcen již r. 393 milánským biskupem sv. Ambrožem. Z podnětu nejstaršího bankéře rodiny Giovanniho di Bicci, otce Cosima il

Vecchio, vytvořil architekt Filippo Brunelleschi projekt přestavby, v níž bylo umístěno pohřebiště rodu. Na vytvoření sochařských náhrobků, kazatelny, tabernáklu, ale i obrazů se podíleli v době renesance nejslavnější florentští umělci – Michelagelo Buonarroti, Donatello, Filippo Lippi a další.

Díky politickým událostem, válkám a jiným dramatickým zvratům, kterými rod procházel, se stavba protáhla na několik století! Završení medicejské kaple (Capella dei Principi) monumentální kopulí je výsledkem úsilí poslední ženy rodu Anny Marie Ludoviky, jíž roku 1743 rod vymřel. Gian Gaston Medici, jímž vymřel rod v mužské linii r. 1737, měl za manželku dámu pocházející z Čech, a tak se stalo, že u vymření přeslavného rodu stál šlechtický rod z naší země. Medicejské kaple jsou v úterý zavřené, takže je navštívíme až další den.

V areálu kláštera se také nachází dvoupatrová křížová chodba a slavná Biblioteca Medicea Laurenziana – první veřejná knihovna v Evropě, jejíž stavbu pro Cosima il Vecchio navrhl a započal Michelangelo Buonarroti. Dokončili ji o několik desítek let později Giorgio Vasari a Bartolomeo Ammannati.

V rodinném kostele Medicejských San Lorenzo se nacházejí také Medicejské kaple – Knížecí kaple, Stará a Nová sakristie, pohřební kaple Medicejských s Michelangelovými náhrobky Lorenza a Giuliana (uvidíme je další den, úterý zavřeno).

V blízkosti San Lorenzo je hlavní katedrála města Santa Maria del Fiore, zvaná také Duomo, která se svojí mohutnou kupolí spoluvytváří vedutu města.. Katedrála stojí na místě kostela z 5. století, který byl na konci 13. století přestavěn do současné podoby, i když výzdoba fasády se protáhla až do 19. století ! Na stavbě komplexu se podíleli slavní architekti či všestranně činní umělci Giotto di Bondone, Andrea Pisano, Filippo Brunelleschi ad. Kupole je technickým zázrakem doby a dílem Brunelleschiho. R. 1436 katedrálu slavnostně vysvětil papež.

Ke katedrále patří i Giottova Zvonice, Baptisterium sv. Jana s proslavenými bronzovými dveřmi od Lorenza Ghibertiho, pozůstatky románského kostela Santa Reparata z přelomu 4. a 5.století (předchůdce katedrály S. Maria del Fiore) a diecézní muzeum Museo Opera del Duomo (v 28 místnostech ve 3 patrech uvidíte originály, které jsou na původních místech většinou nahrazeny kopiemi, např. originál dveří do baptisteria od Ghibertiho – s Ghiberti Passem možno navštívit i během následujících dvou dnů).

Po Via Roma se dostaneme na Piazza della Repubblica, důležité místo ve starém městě.

Kostel Orsanmichele – gotická stavba, u níž je zajímavá její výzdoba fasády, která spočívá v nikách se sochami od předních umělců města – Donatela, A. Verrocchia, L. Ghibertiho, Giambologni a dalších (i když dnes jsou originály pod střechou v muzeích a na fasádě jsou umístěné kopie). Původně se jednalo o sýpku a tržnici s obilím, která se změnila v kostel díky zázračnému obrazu P. Marie, za nímž přicházelo množství poutníků.

Naším cílem je nedaleký, unikátní, skvěle zrekonstruovaný a do původní renesanční podoby uvedený městský palác rodiny Davanzati, který je stavebním dokladem přerodu gotických obytných věží do renesančního paláce. Už na konci 19. století (!) byl znovu zařízen ve stylu šlechtického sídla 15. století. Evokuje skvěle i životní styl Medicejů. Jeho vnitřní prostory jsou bohatě vymalované nástěnnými malbami.

V samostatně stojící tržnici Loggia del Mercato Nuovo měli sídlo zlatníci a obchodníci s hedvábím. Hned vedle ní je známá Fontana del Porcelino z r. 1612, jejíž hlavní postavu „kance“ odlil do bronzu podle antické předlohy sochař Pietro Tacca. Chcete-li se vrátit do Florencie, musíte pohladit kance po čumáku a vložit mu minci na jazyk tak, aby propadla mřížkou…

Loggia a fontána se nacházejí v těsné blízkosti centra Florencie – Piazza della Signoria a další z paláců z přelomu 12. a 13. století, v němž sídlila v 16. století po několik desetiletí rodina Medici – Palazzo della Signoria čili Palazzo Vecchio. Před ním stojí socha Michelangelova Davida, Donatellova Judita s hlavou Holoferna a další skvosty renesančního sochařství, které jsou i v Loggia dei Lanzi, u níž začíná palác Uffizi.

Ráno jsme začali prohlídku Florencie prvním medicejským palácem Medici-Riccardi, který byl sídlem Medicejských až do r.1540 – zakončíme ji v Palazzo della Signoria

neboli Palazzo Vecchio, kam se Cosimo I. přestěhoval. Neuvidíme tam sice Michelangelovy a Leonadrovy obrazy bitev u Casciny a Anghiari (ty nebyly nikdy realizovány), ale Vasariho manýristickou architekturu a dekorace včetně nástropních maleb a obrovských bitevních obrazů, představujících vojenské úspěchy Florencie.

Středa, 25.3. Florencie – pokračování procházky po pravém břehu Arna

Nejdříve se podíváme na několik renesančních paláců. Palazzo Rucellai stojí v původní renesanční zástavbové situaci. Jde o stavbu vytvořenou 1446-1451 dalším geniálním architektem Leonem Battistou Albertim (autorem „Deseti knih o stavitelství“) pro bohatého bankéře Giovanni di Paolo Rucellai, jehož syn Bernardo si r. 1460 vzal za manželku Nanninu, starší sestru Lorenza Nádherného Medicejského. Oslava se konala v sousedství paláce v Loggii Rucellai, postavené rovněž L. B. Albertim.

V paláci dnes sídlí International Studies Institute, který pořádá vzdělávací kurzy z oblasti umění, gastronomie a dějin Itálie.

Nedaleko na nábřeží Lungarno Corsini se nachází Palazzo Corsini zvaný al Parione, velký barokní palác ze 17. století na nábřeží Arna, stojící na někdejším pozemku Medicejů. Patří k němu i galerie, kterou tvoří druhá nejvýznamnější soukromá sbírka ve Florencii s obrazy van Dycka, Rubense, G. Belliniho, Antonella da Messina, Filippina Lippiho, se slavným portrétem papeže Julia II. či Pontormovou Madonou s dítětem a sv. Janem Křtitelem (pouze exteriér, není běžně přístupná).

Z rodiny Corsini, jež vlastnila velký palác v Římě v Trastevere, ve kterém zemřela bývalá švédská královna Kristina, pocházel i jeden papež – Kliment XII.

Basilica di Santa Trinita na stejnojmenném náměstí. Soukromou kapli Strozziů (viz nedaleký palác Strozzi) navrhl Filippo Brunelleschi, největší architekt 15. století a Lorenzo Ghiberti. O malířskou výzdobu kaple i kostela se postaral Lorenzo Monaco, další z výjimečných florentských malířů přelomu 14. a 15. století.

Nás bude ale nejvíce zajímat Palazzo Strozzi, stěžejní architektura renesanční Florencie. Dnes je v paláci Muzeum – Galerie moderního umění, kterou spravuje Nadace. Konají se zde ale i výstavy starého umění – my budeme mít jedinečnou

příležitost shlédnout mimořádnou restrospektivní výstavu „ROTHKO a FLORENCIE“.
Jedná se o jednu z největších výstav, jaké byly kdy Marku Rothkovi v Itálii věnovány.

Unikátní projekt koncipovaný na míru pro palác Strozzi představí chronologicky celou Rothkovu kariéru a prozkoumá vliv renesančního umění na jeho tvorbu. Výstava osvětlí jeho vztah k Florencii, který navázal v roce 1950, kdy společně se svou ženou Mell navštívil Itálii a obdivoval mistry 14. – 16.století. Výstava bude pokračovat v dalších renesančních prostorách – v Muzeu San Marco a ve vestibulu Medicejské knihovny (Biblioteca Medicea Laurenziana). Můžete se těšit na široký výběr Rothkových děl od 30.let až do r. 1970, včetně velkoformátových děl, z nichž některé budou v Itálii vystaveny poprvé. Pokud znáte jen Rothkova abstraktní plátna s monochromními plochami, budete překvapeni vývojem jeho tvorby od figurativních děl v dialogu s expresionismem a surrealismem i s díly renesančních malířů. Zápůjčky pocházejí od umělcovy rodiny, ze soukromých sbírek a významných světových muzeí a galerií jako MoMA a Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Tate Gallery v Londýně, National Gallery of Art ve Washingtonu D.C, Centre Georges-Pompidou v Paříži a dalších.

V Muzeu San Marco uvidíme pokračování výstavy Marka Rothka v dialogu s Beatem Angelicem. V tomto dominikánském klášteře namaloval fra Angelico v polovině 15.století své nejkrásnější práce – svatý výjev v každé mnišské cele, fresky v křížové chodbě, obraz na hlavním oltáři kostela i v dalších prostorách konventu. V klášteře působil i Fra Bartolomeo, jehož díla zde také uvidíme. V malém refektáři namaloval Ghirlandaio Poslední večeři. V klášteře San Marco žil v také jako převor Savonarola. Ke kostelu měl vřelý vztah Cosimo il Vecchio, který zadal architektu Michelozzimu, aby vybudoval další klášterní budovy s ambity.

V těsné blízkosti se nachází bazilika Santa Apollonia ve Via degli Arazzieri a v ní

jedna z pozoruhodných nástěnných maleb Poslední večeře od Andrei del Castagna z poloviny 15. století.

Galleria dell´Accademia

Akademii založil r. 1563 Cosimo I. Medici, jehož portrét i portrét jeho manželky Eleonory z Toleda visí v NG v Praze. Galerii u Akademie založil při její reorganizaci v r. 1764 císař Leopold II., syn Marie Terezie a po smrti Josefa II. král český, k jehož korunovaci v Praze W.A.Mozart napsal operu Titus. Do galerie byly uloženy zkonfiskované obrazy a sochy ze zrušených klášterů po sekularizaci, kterou započal Josef II.

V Galerii se nachází od r. 1873 originál Michelangelova Davida. Mezi malířskými díly jsou práce S.Botticelliho, F. Lippiho, D. Ghirlandaia, Pontorma, A.Bronzina, Fra Bartolomea a mnoha dalších.

Čtvrtek, 26.3. Florencie pravý břeh – S. Maria Novella a galerie UFFIZI / volno

Kousek od našeho hotelu se nachází kostel, někdejší klášter a muzeum Santa Maria Novella.

Basilica di Santa Maria Novella – o její průčelí se zasloužil Giovanni di Paolo

Rucellai, který projekt zadal Leonu Battistovi Alberti. Na místě zvonice, stávala od raného středověku původní věž, která burcovala Florencii při nebezpečí. V 16. století přestavěl kostel na výzvu Cosima I. Medicejského Giorgio Vasari. Hlavní oltářní dílo je od Giotta di Bondone.

Galerie UFFIZI (Galleria degli Uffizi). Rozsáhlý komplex administrativních budov Uffizi (= kanceláře) navrhl Giorgio Vasari pro Cosima I. De Medici a dokončil ho Buontalenti a Alfonso Parigi. Cosimův syn Francesco de Medici nechal zasklít otevřenou lodžii-chodbu (= galleria) horního patra a vystavil zde část svých uměleckých sbírek. Za Leopolda II. byly sbírky shromážděné rodem Medicejských zpřístupněny veřejnosti. Dnes patří Uffizi k nejvýznamnějším světovým galeriím s největší sbírkou italského renesančního malířství.

Můžete tady strávit celý den nebo jen několik hodin a ve zbývajícím čase se vydat se do některého z dalších muzeí dle vašeho zájmu, které se nám do programu nevešly.

Pátek, 27.3. Florencie – levý břeh Oltrarno (1. část)

Cestou na levý břeh Arna navštívíme nedaleko od našeho hotelu Kostel San Salvatore in Ognissanti s nástěnnými malbami Sandra Boticelliho, Domenica Ghirlandaia. Boticelli je v kostele pohřben. Mezi další umělce tvořící pro kostel patřil Giotto di Bondone, ale i severský Veit Stoss.

Kostel byl v 15. a 16. století pod patronací rodiny Vespucci, ze které pocházel mořeplavec Amerigo. Rodina má v kostele svoji kapli a hrobku. Je zde pohřbená i Simonetta Vespucci, jejíž portrét se objevuje na několika Botticelliho obrazech.

V kostele je pohřbená i sestra Napoleona Bonaparte Carolina, provdaná za Napoleonova generála, který z něj učinil krále obojí Sicílie (poznámka na okraj: Carolina Bonaparte byla první osobou, která nosila náramkové hodinky! Hodinář je zkonstruoval na zápěstí podle jejího přání).

Refektář kláštera: D.Ghirlandaio – Poslední večeře (1476 – 1480). Jedná se o nejhezčí zobrazení tématu, které malíř ve Florencii vytvořil. Obrazů s tématem Poslední večeře namaloval pro řádové domy ve Florencii několik.

Palazzo Pitti a zahrady Boboli / Galerie Palatina

Příchod ulicí Via Maggio, s paláci bohatých bankéřů a obchodníků z 15. a 16. století k Palazzo di Bianca Capello, milenky a pak druhé manželky Francesca Medici, který jí nechal postavit vilu a zahradu v Pratolinu. Palác ve Via Maggio, který pro ni koupil vévoda Francesco v době, kdy byla jeho milenkou, prodala po sňatku s ním nemocnici při Santa Maria Nuova, která nechala fasádu vyzdobit sgrafity – technikou rozšířenou především v Záalpí, tj. i v našich zemích.

Ulice Via Maggio je nejzajímavější ulicí části Oltrarno díky palácům bohatých bankéřů a obchodníků 15. a 16. století.

Nejpozoruhodnější částí komplexu Palazzo Pitti jsou tzv. Zahrady Boboli. Nechala je založit Eleonora z Toleda a ve své době představovaly nejdokonalejší typ italské zahradní architektury, realizované s obrovskou fantazií na scénografickém principu. Staly se symbolem a inspirací pro šlechtické zahrady celé Evropy. Autorem původního projektu byl Niccolo Tribolo, po něm Bernardo Buontalenti a v 17. století Giulio a posléze Alfonzo Parigi. Podobnou koncepci pracující hodně s jezírky, s fontánami, vodními hrátkami, grotami, amfiteátrem, systémem cestiček, jejichž osy poskytovaly daleké průhledy s dominantami soch antických Bohů, rozvinul Buontalenti později i v zahradě venkovské vily v Pratolinu, severně od Florencie, ale i v dalších, menších zahradách medicejských vil. V duchu barokní estetiky pak byly upravovány v 17. století, ale v principu zůstávají dodnes stejné. Vyhlídky ze zahrad na Florencii jsou skvostné.

Palazzo Pitti

Na levém břehu Arna leží mladší palác rodiny Medici, s jehož stavbou však začal po r. 1458 bohatý obchodník Luca Pitti, obchodní i politický soupeř Medicejů, který chtěl postavit největší a nejreprezentativnější palác ve městě. Zemřel však dříve, nežli byla rozsáhlá stavba hotová. O 77 let později palác koupila Eleonora z Toleda, manželka Cosima I. Medici, a palác se tehdy stal hlavním sídlem rodiny ve Florencii. Úpravou stavby byl pověřen architekt Ammannati a po něm v 17. a 18. století další.

Dnes je palác 205 m dlouhý a je sídlem několika muzeí:

V přízemí je Museo degli Argenti – uměleckořemeslné sbírky rodiny Medici

• V 1. poschodí paláce je Galleria Palatina = soukromá sbírka toskánských velkovévodů = rodiny Medici. Jsou v ní především mimořádná díla 16. a 17. století: Raffaela, Tiziana, Caravaggia, Bronzina, Pontorma, Vasariho, Van Dycka, Ribery, Murilla a mnoha dalších
• + savojské královské rodiny, vládnoucí po r. 1861
• Ve 2. poschodí je Galleria d´Arte Moderna a největší italské muzeum oděvů

Sobota, 28.3. Florencie – levý břeh Oltrarno (2. část)

Santa Maria del Carmine a kaple Brancacci

Povinná zastávka na cestě do Florencie a do čtvrti Oltrarno. Kostel budovaný a vyzdobený ve 13. – 15. století bohužel v r. 1771 vyhořel, a proto byl pak klasicistně upraven, ale požáru unikly dvě kaple. Kaple rodiny Corsini (palác a galerie naproti přes řeku), ale především kaple bohaté obchodnické rodiny Brancacci, kterou zdobí

nástěnné malby na téma „osudy prvních lidí a osudy apoštola Petra“. S výzdobou kaple začal r. 1424 malíř Masolino a 1425-1427 pokračoval jeho žák Masaccio. Bohužel zemřel a práci dokončil až po r. 1480 Filippo Lippi. Rozsáhlý cyklus nástěnných maleb byl ve své době objevný svým přístupem k ztvárnění děje. Masaccio je považován za jednoho z prvních renesančních malířů a jak napsal G. Vasari, malby se staly „školou světa“, v níž se vyučila celá generace slavných malířů.

Santo Spirito, původně augustiniánský klášter s bazilikou, Piazza Santo Spirito

Augustiniánský klášter, ve kterém našel azyl 17letý Michelangelo po smrti Lorenza de Medici zvaného Nádherný. Klášter byl znám svojí osvíceností. Malíři, sochaři a studenti v něm mohli mimo jiné přihlížet pitvám a vidět funkci a práci svalů, což Michelangela jako budoucího sochaře velmi zajímalo.

Kostel je dílem architekta Filippa Bruneleschiho, největšího renesančního florentského architekta, autora kupole katedrály, staré sakristie v San Lorenzo a dalších staveb.

Giardino Bardini – zahrada s nejkrásnějším panoramatem Florencie.

Zahrady u vily Bardini jsou uváděny již v písemnostech z r. 1259. Obojí patřilo rodině Mozziů, která vše vlastnila až do r. 1880! Pak je koupil obchodník se starožitnostmi Stefano Bardini, po němž nesou jméno. Zahrady předělal v okrasném stylu konce 19. století. Výhledy na město ze zahrady, která leží na kopci vedle pevnosti Belvedere, již postavil Bernardo Buontalenti, tvůrce medicejské vily a zahrady v Pratolinu, jsou nejhezčí v celé Florencii a zahrada patří přední evropské památky zahradní architektury.

Po procházce zahradami se vrátíme na pravý břeh Arna, abychom navštívili

Piazza di Santa Croce s obrovskou bazilikou, klášterem a muzeem Santa Croce.

V kostele je pohřbena řada významných osob Itálie – Michelangelo,Lorenzo Ghiberti a jeho synové, Galileo Galilei, hudební skladatel Gioacchino Rossini a mnoho dalších má v chrámu jen náhrobky. Hlavní výzdobu stropu a části kostelní lodi tvoří cyklus nástěnných maleb Giotta di Bondone a jeho žáka Taddea Gaddiho, ale i mnoho dalších děl významných umělců v kaplích bohatých florentských rodin.

Nedaleko se nachází Casa Buonarotti, dům rodiny Michelangela, dnes jeho muzeum se sbírkou kreseb a dvou reliéfů, jeho prvních prací.

Zvenku se podíváme také na Casa Dante, kde se Dante r. 1265 narodil. Jde opět o středověký věžový palác. Dnes je v něm spisovatelovo muzeum.

Tip na kterýkoliv večer: nedaleko našeho hotelu a na dohled od kostela San Lorenzo se nachází stejnojmenný historický trh, na němž byla v r. 1874 postavena městská tržnice Mercato Centrale, znovuotevřená v r. 2014. Ideální místo na rychlé občerstvení. V prvním patře najdete kulinářskou přehlídku od typických florentských masitých jídel (jako bistecca fiorentina), přes rybí pokrmy, pizzy, arancini, tapas, deserty až po vegetariánská a exotická jídla….

Neděle, 29.3. Venkovské vily rodiny Medici v okolí Florencie (UNESCO)

VILLA POGGIO A CAIANO
Vilu navrhl Giuliano da Sangallo pro Lorenza Nádherného. Vila se stavěla až do jeho smrti r. 1492 a pak ve stavbě po r. 1512 pokračoval jeho syn papež Lev X.

V 19. století se vila stala rezidencí Elisy Baciocchi, sestry Napoleona Bonaparta.

V letech 1865-1871, byla renovována Vittoriem Emanuelem II. Savojským, který si

z ní rovněž udělal jedno ze svých venkovských sídel.

V 1. patře je velký reprezentační sál papeže Lva X. a další reprezentační místnosti.Ve druhém patře je galerie obrazů s tématem zátiší. Je vystaveno kolem 200 obrazů, většinou ze sbírek Medicejských.

Kolem se rozprostírá zahrada a park, kterému dominuje nejen velikost vily, ale také velký skleník pro zimování citroníků z devatenáctého století, na jehož úpatí stojí monumentální stáje ze šestnáctého století.

CAFAGGIOLO in BARBERINO di MUGELLO

Medicejská vila Cafaggiòlo , také nazývaná Cafaggiolo Castle , se nachází v obci Barberino di Muggello severně od Florencie a je jednou z Medicejských vil nejvíce spjatých s historií Medicejských. V minulosti byla také označována jako Cafagiolo, jak naznačuje slavná luneta Utens z konce 16. století.

Od roku 2013 je vila zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Obydlí si v letním období oblíbil Lorenzo de’ Medici , který tam žil v dospívání a často hostil svůj dvůr humanistických filozofů.

V roce 1537 se vila stala majetkem vévody Cosima I.

V roce 1864 byla vila prodána knížatům Borghese, kteří provedli radikální změny. Navzdory tomu si interiér stále uchovává některé původní prvky z medicejské éry.

V současné době jsou uvnitř vily kopie série portrétů slavných osobností rodu Medici, které vytvořil malíř Carmine Fontanarosa. V roce 2008 Alfredo Lowenstein, argentinský magnát (ale žijící na Floridě) koupil zámek Cafaggiolo a pomalu pokračuje v jeho obnově. Projdeme krásnou zahradou a pokud to bude možné, podíváme se i do interiéru a návštěvu zakončíme degustací místních produktů na medicejské vinici, ochutnáme víno z medicejských sklepů a zaposloucháme se do veršů renesanční poezie….

VILLA LA PETRAIA

V r. 1542 ji koupil Cosimo I. De Medici a ten ji r. 1568 daroval svému synovi, kardinálovi Ferdinandovi. Ten se stal vůdcem rodu po smrti svého bratra Fracesca, stavebníka vily v blízkém Pratolinu, již doporučil zbourat a unikátní renezanční zahradu přeměnit v les zahradní architekt Fritsch z Prahy! Ferdinando si pro sebe nachal postavit Vilu Ferdinandeu – „vilu stovky komínů“ v Artimino. Dnes je v ní hotel a v přízemí má archeologické muzeum přístupné veřejnosti.

Ferdinando nechal vilu La Petraia přestavět a vybudovat terasy a zahrady před vilou. (Tentýž Ferdinando postavil i vilu Medici v Římě, která dnes patří Francii).

Po r. 1860 se vila dostala do majetku savojské královské dynastie, která si v ní zřídila své sídlo a stala se oblíbenou rezidencí Victora Emanuela II. Od r. 1919 patří státu.

V r. 2014 v ní byla zřízena v rámci prohlídky i galerie 14 lunet Giusto Utense, který pro kardinála Ferdinanda namaloval v letech 1599 – 1602 všechny tehdejší vily rodiny Medici.

VILLA CASTELLO

V těsné blízkosti od vily La Petraia se nachází Villa Castello. Dnes je v ní Památník italského písemnictví (není otevřen pro prohlídky).

Park se sestává ze dvou částí. Okrasné uzavřené zahrady s fontánou uprostřed, s grotou se štukovými krápníky a zvířaty v obvodní zdi, skrz níž vede dvoustranné schodiště o úroveň výše do druhé části zahrady – do parkového lesa.

Zahrada byla první renesanční zahradou vůbec a stala se vzorem pro další italské, francouzské, rakouské zahrady – Hellbrun atd. Podle ní pak vznikla zahrada v Pratolinu a zahrada Boboli u Palazzo Pitti ve Florencii. Principem byly vodní hrátky, vodou poháněné mechanické atrakce a figury a sochařská estetika alegorií podle římských bájí.

K vile dnes vede pět set metrů dlouhá alej zastíněná stromy, jako tomu bylo za časů Cosima.

Během života Cosima byl dům známý svými uměleckými díly, zejména Botticelliho Zrozením Venuše a Primavery, které se zde nacházely před rokem 1550 a později se přestěhovaly do Uffizi. Malby také zahrnovaly cyklus obrazů Pontorma vytvořených v lodžii mezi 1538 a 1543 a zobrazujících Návrat zlatého věku, který již neexistuje.

Pondělí, 30.3. Výlet do FIESOLE

Původně etruská lokalita, starší než Florencie, která si udržela až do vrcholného středověku samostatnost, o kterou ji rozmach Florencie chtěl v řadě bojů připravit. Když se tak stalo, změnila se Fiesole, ležící na kopci, v příjemné letní sídlo bohatých Florenťanů.

Na náměstí se nachází chrám – katedrála sv. Romola a za ním archeologické muzeum s areálem starého římského divadla, překrásně položeného mezi zahradami.

Z vyhlídky nad náměstím se otevírá nádherný pohled na Florencii a fiesolské zahrady s vilami. Nad vyhlídkou, na vrcholu kopce je středověký klášter s přístupným kostelem františkánů a hned vedle Santuario della Madonna delle Grazie s renesanční přístavbou arkády, oba kostely se zajímavou obrazovou výzdobou.

V případě času a pěkného počasí se vydáme zpátky do Florencie pěšky dolů z kopce po staré cestě Via vecchia Fiesolana ke kostelu a klášteru sv. Dominika s oltářním obrazem od člena řádu Fra Angelica z 15. století. Zde můžeme poobědvat a vrátit se autobusem a tramvají do hotelu.

15:45 odjezd od hotelu linkou T2 na letiště Amerigo Vespucci ve Florencii.

18:20 odlet do Prahy, 19:55 přílet do Prahy.

Poznámka: Pořadí jednotlivých prohlídek může být změněno v závislosti na dostupnosti, otevíracích dobách, apod.