ve spolupráci se spolkem Města Otakarova
Čtvrtek, 3. září
7,30 odjezd z parkoviště na hlavním nádraží do Písku.
Prohlídka Prácheňského muzea v Písku v areálu píseckého hradu s emeritním ředitelem muzea PhDr. Jiřím Práškem. Seznámíme se s dějinami města Písku a prohlédneme si expozice vázající se k dějinám města.
Okolí dnešního města Písku bylo osídleno již před mnoha tisíci lety. Pojmenování získalo výstavné královské město podle zlatonosného písku. Poprvé je „Písek“ zmíněn v listině, kterou vydal roku 1243 Václav I. Důvodů k založení města bylo několik: zajištění kontroly panovníka nad těžbou zlata v okolí, posílení královské moci na jihu Čech a ochrana důležité obchodní cesty, tzv. Zlaté stezky přes Otavu.
Nové město bylo založeno pravděpodobně již za Václava I. kolem roku 1240 nebo ve čtyřicátých letech 13. století, ale nejstarší dochované architektonické prvky svědčí spíše o tom, že město bylo budováno až v padesátých a šedesátých letech 13. století, tedy v době vlády Přemysla Otakara II. Je možné předpokládat, že na vyměření města se podílel zvíkovský purkrabí Hirzo. Přemysl Otakar II. si Písek oblíbil, často sem zajížděl a trávil ve městě i řadu měsíců, což svědčí o velkém významu města.
Rozvoj města nebyl několik staletí od jeho založení nijak výrazně přerušován. Podpořil jej i Karel IV., který Písek navštívil minimálně osmkrát. Posledním českým králem, který v Písku pobýval, byl syn Karla IV., tedy Václav IV. Tento panovník dne 25. srpna 1394 nechal na zdejším hradě sepsat listinu, která je nejstarší dochovanou listinou sepsanou v královském prostředí v českém jazyce namísto do té doby obvyklé latiny.
Město dále vzkvétalo v pohusitské době i v 16. století. V té době byla postavena jižní věž farního kostela a městské sýpky, klášteřiště někdejšího dominikánského kláštera bylo zastavěno domy, zrušený klášterní kostel byl přestavěn na solnici, řada městských domů prošla náročnými renesančními přestavbami, rozvíjela se i předměstí – zásadní přestavbou prošel středověký kostel sv. Václava a byl založen nový městský hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice.
Krutou ranou pro město byla třicetiletá válka. Hned v jejím počátku byla zcela vypálena předměstí a k velkým škodám došlo i ve městě samotném. Roku 1629 zůstalo z původních 157 domů zachováno jen 35. Po požáru, který roku 1651 způsobil další velké škody, začala barokní obnova města. Rychlý rozkvět města od druhé poloviny 18. století souvisel s postavením Písku jakožto sídelního města Prácheňského kraje a souvisel také s výstavbou nových císařských silnic. V 19. století byla postavena také řada nových veřejných budov jako byly školy, divadlo, lázně, plovárna, nové křídlo kasáren, sokolovna, pošta nebo novorenesanční Občanská záložna. V současné době žije ve městě přibližně 30 tisíc obyvatel.
Prohlídka písecké synagogy – Mgr. Blanka Rozkošná, místopředsedkyně spolku Města Otakarova
Nejprve se Židé scházeli k bohoslužbám v modlitebnách, která se stěhovala po různých domech. Roku 1861 se ustavil výbor k postavení nové synagogy, která byla nakonec postavena v letech 1869-1870 v orientálním slohu s novorománskými prvky jako náhrada za starší modlitebnu. O stavbu synagogy se zasloužil advokát JUDr. Israel Kohn (1. 10. 1818 – 2. 3. 1874), který v letech 1871-1872 dokonce zastával funkci starosty města Písku.
Interiér modlitebního sálu před přestavbou na skladiště v 50. letech minulého století tvořil prakticky jediný nečleněný monumentální prostor, který byl podle dochovaných fotografií i restaurátorských nálezů bohatě malířsky vyzdoben.
Bohoslužebným účelům sloužila synagoga do druhé světové války, po válce byla několik let opuštěna. V 50. letech byl interiér synagogy přestavěn na skladiště. V té době byla odstraněna ženská galerie podepřená litinovými sloupy a celý prostor byl rozdělen na dvě patra železobetonovou konstrukcí. V místě zničeného svatostánku ve východním průčelí byl zřízen vjezd pro nákladní automobily s vraty a na něj navazující výtah do patra. Objekt byl od roku 1953 využíván jako sklad Velkoobchodu s oděvním zbožím a n. p. Jitex.
Roku 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze, v současné době prochází rekonstrukcí a plánuje se její využití ke kulturním účelům.
Po obědě bude následovat procházka městem s Jiřím Hladkým
Začneme u městských hradeb – opevnění, které se začalo budovat kolem poloviny 13. století. Hradby o celkové délce přibližně 1400 metrů stavěla v průběhu třetí čtvrtiny 13. století zvíkovsko – písecká stavební huť. V 15. – 17. století byly hradby opakovaně opravovány a zvyšovány. V průběhu 19. století byla většina hradeb včetně tří bran zbourána. Do dnešní doby jsou z opevnění dochovány jen jeho zbytky v rozsahu asi jedné třetiny původní délky zejména na severní a západní straně města. Písecké raně gotické opevnění je jedním z nejstarších, které se v českých městech dochovalo.
Uvidíme také kostel sv. Kříže, který stojí na místě někdejšího dominikánského kláštera, jenž zničili husité.
Cestou nahlédneme do unikátní historické Křižíkovy elektrárny. Písek je nejstarším českým městem, v němž nepřetržitě funguje veřejné osvětlení. František Křižík 23. června 1887 poprvé osvítil centrum města elektrickým osvětlením. Elektrárna v současnosti prochází celkovou rekonstrukcí.
Procházku zakončíme na Kamenném mostě, který byl postaven ve druhé polovině 13. století. Most o délce 111 metrů a šířce 6,3 metry byl ve své době druhým nejstarším mostem v království (po románském Juditině mostě v Praze). Most byl opraven v letech 1996-1998 a znovu po povodni roku 2002, kdy byl celý zatopen vodou, jež poškodila zábradlí mostu, dlažbu i sochy. Roku 1989 byl most prohlášen národní kulturní památkou. Jedná se o nejstarší dochovaný most v Čechách a druhý nejstarší most (po Regensburgu v Německu) severně od Alp.
Po přestávce na kávu navštívíme hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice se zastávkami u hrobů významných osobností. Budeme pokračovat dále na Městský ostrov po stopách dalších osobností města – PhDr. Jiří Prášek.
Nejstarší městský hřbitov se rozkládal v okolí dnešního děkanského kostela. Roku 1549 si obyvatelé města založili nový hřbitov za řekou na pozemku, který získali darem od krále. Roku 1576 na tomto místě postavili kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici. Původně se v tomto kostele nacházel zvon ulitý mistrem Brikcím z Cimburka, který se nyní nachází ve věži kostela Povýšení Svatého kříže. Jižní portál kostela Nejsvětější Trojice je kromě krásné renesanční výzdoby doplněn také textem o založení hřbitova i kostela. V současnosti se v kostele konají oblíbené koncerty duchovní varhanní hudby. Z původního mobiliáře se v interiéru kostela dochovala renesanční dřevěná kazatelna a originály barokních plastik z Kamenného mostu. Přilehlý židovský hřbitov byl roku 1949 zrušen a v polovině 70. let 20. století změněn na pietní park. Při procházce si ukážeme hroby významných osobností města Písku, např. historika Augusta Sedláčka, hudebního skladatele Otakara Ševčíka nebo známého malíře miniatur Zachariáše Quasta.
Večeře je možná např. na Městském ostrově ve výletní restauraci.
Nocleh se se snídaní v hotelu Biograf**** v budově bývalého kina v centru Písku. Hotel se vyznačuje výjimečným designem s prvky kinematografie 20.století.
Pátek, 4. září
Začneme hned po snídani prohlídkou Zemského hřebčince.
První zmínky o chovu hřebců v Písku máme z počátku 19. století, ale hřebčinec v pseudogotickém slohu byl postaven až na přelomu 19. a 20. století. Autorem plánů na jeho stavbu je stavební podnikatel Václav Nekvasil (1840-1906), který pro Písek postavil např. c. k. poštovní úřad. První plemenní hřebci sem byli převezeni roku 1902 a od tohoto roku se datuje jejich oficiální chov. Do roku 1924 chod a provoz hřebčince zajišťovala armáda, poté přešel do civilní správy. Písecký hřebčinec je v současnosti jedním ze tří státních podniků, kde se chovají koně (další jsou Národní hřebčín Kladruby nad Labem a Zemský hřebčinec Tlumačov). V průběhu prohlídky uvidíme ucelený, stavebně velmi cenný areál Zemského hřebčince, který je od roku 2010 národní kulturní památkou. Dozvíme se řadu zajímavostí o samotném areálu i chovu zdejších koní. Socha na prvním nádvoří zobrazuje koně Arda, který byl do Písku přivezen roku 1897 z Německa k chovným účelům. Tento kůň byl modelem sochaři Josefu Václavovi Myslbekovi při jeho tvorbě známého pomníku sv. Václava na pražském Václavském náměstí. Na nádvoří hřebčince se konají také aukce koní.
Prohlídka kostela sv. Václava s neobvyklou a velmi cennou nástěnnou malbou Upálení Mistra Jana Husa – Jiří Hladký
Kostel se nachází v předlokační osadě, která vznikla snad kolem roku 1200. Kdy byl postaven, nevíme, bohužel se to nepodařilo datovat ani na základě výsledků archeologického průzkumu. V písemných pramenech je poprvé doložen až roku 1378, ale je možné předpokládat, že existoval již před polovinou 13. století. Díky archeologickému průzkumu víme, že nynější renesanční loď byla postavena na širších základech zbouraného gotického kostela. V první polovině 16. století byl přestavěn, další stavební úpravy probíhaly v 90. letech 17. století. Roku 1713 byla postavena nová věž a roku 1740 byla do západní části lodi vestavěna kruchta.
V interiéru kostela se dochovaly renesanční nástěnné malby z doby utrakvistické duchovní správy kolem poloviny 16. století. Nejznámější je výjev Upálení Mistra Jana Husa v Kostnici, který je velmi ojedinělý a u nás jde v rámci nástěnných maleb o nejstarší vyobrazení tohoto typu. Pozornost poutají také obrazy Proměnění Páně na hoře Tábor, Zmrtvýchvstání Páně, Poslední večeře Páně, sv. Jiří bojující s drakem nebo postava sv. Kryštofa nesoucího na rameni Ježíše, nad kropenkou je Ukřižování.
Prohlídka kostela Narození Panny Marie – Jiří Hladký
S výstavbou farního kostela se začalo kolem poloviny 13. století a byl budován společně s městem. Jedná se o trojlodní kostel bazilikálního typu. Jako první byl vybudován presbytář, o trochu později se začaly stavět dvě západní věže a obvodové zdivo trojlodí. Stavba samotná byla dokončena nejspíše již v průběhu šedesátých let 13. století nebo nejpozději v polovině let sedmdesátých. Po dokončení stavby byl kostel postupně vybavován oltáři a dalším mobiliářem a na zdech kostela se začaly objevovat nástěnné malby. Roku 1489 byla zahájena stavba 72 metrů vysoké věže (zvonice). V letech 1720 a 1728 byl kostel opravován (v lodi byla mj. prolomena velká barokní okna), v letech 1741-1743 byla k jižní straně přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. V její kupoli je dochována veduta města Písku, dílo Jana Karla Kováře, která je nejstarším realistickým vyobrazením města. Další menší opravy probíhaly i v následujících desetiletích. V letech 1886 – 1887 byl kostel regotizován pod vedením architekta Josefa Mockera. V té době byly odkryty nástěnné malby. V kostele se z doby Přemysla Otakara II. dochovala část nástěnné výzdoby interiéru kostela. Na západním průčelí kostela můžeme obdivovat kromě portálů také pamětní desku o založení jižní věže roku 1479 a další reliéfy z doby kolem roku 1500, např. polopostavu stavitele věže Mikuláše Píseckého, polopostavu panovníka, lva – znak českých králů nebo nejstarší doloženou podobu městského znaku v Písku. Kostel Narození Panny Marie v Písku je výjimečný tím, že jeho stavba byla dokončena nedlouho od jejího zahájení, takže je unikátním příkladem krásně dochovaného raně gotického chrámu.
Po obědě se přesuneme naším autobusem z Písku do obce Dobev.
Prohlídka středověkého kostela sv. Brikcí v obci Dobev – Jiří Hladký
Ves Dobev je v písemných pramenech poprvé doložena roku 1318, kdy tu stávala tvrz. Drobný kostel sv. Brikcí byl postaven nejspíše v pozdním 14. století jako vlastnická kaple majitelů tvrze. V průběhu 18. století byl renovován. Do současné podoby byl upraven roku 1881 nákladem Jana Adama ze Schwarzenbergu. Patří k nejpozoruhodnějším středověkým venkovským kostelům v jižních Čechách, je unikátní ukázkou kamenické práce z doby vrcholného středověku. Pozornost poutá zejména zajímavá klenba presbytáře, detailní kamenické zpracování sanktuáře v presbytáři, konzol žeber a svorníků kleneb.
Autobusový přejezd do obce Čížová, cestou krátká zastávka v obci Krašovice, která je vesnickou památkovou zónou.
Prohlídka památek v Čížové – kostel a zámek – Jiří Hladký
Jádro středověké vsi Čížová vzniklo pravděpodobně již ve13. století. Jejím základem byl hospodářský dvůr, který zásoboval město Písek. Podobné dvory se nacházely i v okolí, přičemž Čížová patřila k nejdůležitějším. Nejspíše od počátku existence vsi ve 13. století až do roku 1509 patřila Čížová ke královskému hradu v Písku. V písemných pramenech je Čížová poprvé doložena roku 1401. Od roku 1509 do poloviny 16. století byla Čížová ve vlastnictví města Písku. Od roku 1560 do počátku 18. století vlastnili Čížovou členové rodu Dejmů ze Stříteže, jejichž rodová hrobka se nachází v místním kostele. Poté byli majiteli Čížové Černínové, Lobkovicové a jako poslední rod Liechtensteinů, jimž byl majetek včetně zámku a pozemků v Čížové roku 1945 konfiskován. Počátky tvrze nejsou jasně doloženy. Nejstarší dochovaná část původní tvrze, která byla postavena v poslední třetině 16. století, tvoří dnes severní část současného trojkřídlého zámku. Na počátku třicetileté války byla tvrz přestavěna do dnešního půdorysu. V té době bylo nově vybudováno krátké západní křídlo tvrze s kaplí. Tvrz tak získala pozdně renesanční podobu. V polovině 18. století získali Čížovou Lobkovicové, kteří někdejší panské sídlo několikrát v průběhu 18. a 19. století stavebně upravovali. Po konfiskaci zámku, od roku 1949, využívala někdejší panské sídlo Lesní správa Čížová. Od roku 2013 vlastní zámek Obec Čížová a postupně jej opravuje. V jedné jeho části se nachází soukromý minipivovar proslavený svým chutným nápojem. Zámek je trojkřídlý, v jeho exteriéru jsou místy patrné zbytky sgrafitové výzdoby původní fasády (sgrafitová psaníčka). V patře západního křídla se nachází kaple zasvěcená sv. Janu Křtiteli. V jejím interiéru na západní stěně je patrná rustikální malba koně, další malby jsou dochovány jen velmi torzálně.
Kostel sv. Jakuba Většího na vrchu nad obcí je zdaleka viditelnou dominantou krajiny. Postaven byl již ve 13. století, pravděpodobně kolem roku 1250.
Přestavován byl po roce 1460 a kolem roku 1500, kdy byl interiér presbytáře zaklenut sklípkovou klenbou. Zřejmě v první polovině 17. století byla na jižní straně lodi zvětšena původní středověká okna, která tak získala nynější podobu. Kolem poloviny 17. století byla zaklenuta loď. Menší stavební úpravy probíhaly i v 18. a 19. století. Ve 30. letech 20. století byl kostel kompletně rekonstruován, při té příležitosti byly na klenbě kostela namalovány obraz českých patronů podle návrhu Františka Fišera. Středověký kostel je téměř úplně zachován ve hmotě nynějšího kostela.
Výlet zakončíme ochutnávkou piv v soukromém pivovaru v Čížové.
Autobusový přesun do Písku, individuální volno na procházku a večeři, možnost pokračování v píseckém Hradebním pivovaru.
Nocleh se se snídaní v hotelu Biograf**** v Písku.
Sobota, 5. září:
Po snídaní odjedeme autobusem do Sepekova
Prohlídka barokního poutního kostela a celého areálu v Sepekově
Sepekov patří k nejvýznamnějším poutním místům jižních Čech. Sepekov založili v průběhu 13. století Vítkovci. Později byla ves povýšena na městečko.
Podle legendy opat milevského kláštera Jarloch nechal na tomto místě postavit kapli a věnoval do ní mariánskou sošku a obraz. Údajně již ve 12. století přicházeli k této kapli poutníci. V době husitských válek byla kaple poškozena a k její celkové obnově došlo až po třicetileté válce.
Nynější poutní chrám Panny Marie byl postaven v letech 1730-1733 snad za účasti Kiliána Ignáce Dientzenhofera na místě bývalé románské kaple. Stavbu inicioval opat strahovského kláštera Marian Herman. Autorem maleb s mariánskou tematikou je strahovský premonstrát Siard Nosecký. Nový kostel vysvětil 27. září 1733 pražský světící biskup Jan Rudolf Špork. Pravděpodobně v 60. letech 17. století byl postaven barokní ambit s kaplemi sv. Linharta, sv. Jana Nepomuckého, sv. Augustina a sv. Norberta. Ambity doplňuje křížová cesta z roku 1805. Předmětem velké úcty věřících je pozdně gotický milostný obraz Panny Marie Nanebevzaté na hlavním oltáři. Jedná se o malbu na dřevěné desce z doby kolem roku 1500. Vzhledem k tomu, že sepekovský poutní areál připomíná chrám na Svaté Hoře u Příbrami, říká se Sepekovu také „jihočeská Svatá Hora“.
Autobusový přejezd ze Sepekova do Milevska.
Milevsko – prohlídka synagogy z počátku 20. století s unikátním pískovcovým svatostánkem na svitky Tóry aronem ha-kodeš – Mgr. Blanka Rozkošná
Nová synagoga byla postavena v letech 1914-1919 podle projektu pražského architekta Střílka na místě starého obytného domu. Exteriér nové synagogy se vyznačuje ojedinělou kombinací klasicistních a kubistických prvků. Ulici dominuje honosné vstupní pseudoempírové sloupové průčelí synagogy se čtyřmi dórskými sloupy a dvouramenným schodištěm vedoucím z ulice na ženskou galerii. Plocha tympanonu je kubisticky rozčleněna. V jeho horní části bývalo Desatero, na jehož místě je nyní symbol Církve československé husitské, tedy kalich s křížem. Průčelí v této podobě navrhli přední architekti českého kubismu – významní pražští stavitelé Oldřich Tyl (1884-1939) a Ing. R. Kraus.
Cílem zástupců židovské obce bylo postavit synagogu pro cca 200 osob, aby ji mohli využívat k bohoslužbám nejen Židé z Milevska, ale i z okolních obcí. Problémem byly v té době samozřejmě finance, stavební práce byly zahájeny krátce před první světovou válkou. Peníze se velmi obtížně sháněly mezi nejširšími vrstvami židovského obyvatelstva. Důležitou roli měl Židovský chrámový spolek, ale také pohřební bratrstvo nebo dámský spolek. Přispěli mj. Židé ze Spojených států amerických nebo haličského Lvova. Synagoga byla slavnostně otevřena ve čtvrtek 11. září 1919 za účasti asi sta hostů.
Bohoslužebným účelům židovské obce sloužila synagoga do druhé světové války. V době druhé světové války byla synagoga využita jako sklad sušeného mléka a obalů. Po válce byl sklad ze synagogy vystěhován. Od roku 1950 až dosud synagogu využívá ke svým bohoslužbám Církev československá husitská.
Prohlídka muzea masopustu s jeho ředitelem nebo jím pověřeným místním průvodcem.
Muzeum maškar bylo otevřeno v roce 2017 v návaznosti na dlouhodobou tradici maškarního průvodu v Milevsku. Jedná se o jediné muzeum tohoto druhu v České republice, které se zaměřuje na místní národopisnou tradici – dějiny maškarního průvodu. Milevské maškary mají původ ve středověkých lidových hrách, kterými končilo období masopustu. Při této příležitosti se v Milevsku konal veselý průvod, jehož hlavní postavou byl Bakchus, bůh vína a veselí. Tato procesí v minulosti probíhala zejména v pondělí a v úterý a v noci na Popeleční středu se Masopust pohřbíval do sněhu. Již po polovině 19. století se k Bakchusovi přidávala řada dalších masek. Dnes jich bývá mnoho set.
Oběd v restauraci na náměstí a přesun autobusem z náměstí ke klášteru.
Prohlídka premonstrátského kláštera a kostela sv. Jiljí v Milevsku s místním průvodcem.
Premonstrátskou kanonii založil roku 1187 český velmož Jiří z Milevska. Jeho prvním počinem byla stavba kostela sv. Jiljí, který je poprvé písemně doložen roku 1184.
První řeholníci v čele s mladým Jarlochem přišli do Milevska ze želivského kláštera. Jarlochova kronika, dnes uložená ve Strahovské knihovně, je nejstarším dochovaným českým letopisem.
Po usazení premonstrátů byly původní provizorní budovy nahrazovány zděnými stavbami, a přestože byl klášter roku 1191 pošhttps://salve.cz/wp-content/uploads/2026/07/image30.jpegkozen požárem, tak ještě za Jarlochova života (zemřel mezi lety 1227-1228) byla výstavba klášterní baziliky a hlavní konventní budovy včetně opatství a ambitů dokončena. Vznikl tak rozsáhlý románský areál nejstaršího kláštera v jižních Čechách.
Ve druhé polovině 13. století byl přestavěn východní závěr baziliky s příčnou lodí a rozšířen refektář a také byla postavena opatská kaple. V té době se v klášteře vyráběly unikátní reliéfně zdobené keramické dlaždice.
V průběhu 14. století byla nově vystavěna latinská škola a palácová budova severovýchodně od baziliky, bazilika byla zaklenuta a došlo k rozšíření kapitulní síně i kostela sv. Jiljí.
Roku 1420 byl klášter vydrancován a zapálen husity. Znovu se řeholníci v nevelkém počtu do kláštera vrátili až roku 1437. Díky nedostatku finančních prostředků postupovala obnova kláštera velmi pomalu, ještě na počátku 17. století byly klášterní budovy v ruinách.
Změnu pro klášter přinesl rok 1683, kdy tu bylo zřízeno převorství. V průběhu druhé poloviny 17. století a první poloviny 18. století byl kostel opraven a doplněn novým mobiliářem, obnoveny byly také konventní budovy. Roku 1785 došlo ke zrušení milevského převorství. Klášterní kostel byl změněn na kostel farní a kostel sv. Jiljí měl sloužit už jen jako kostel hřbitovní.
Za socialismu většina klášterních budov chátrala. Situace se změnila až po roce 1989, roku 1990 se do kláštera vrátili premonstráti, kteří ihned zahájili opravy klášterního areálu. Roku 2001 tu vznikl řeholní dům premonstrátů, kteří tu žijí a starají se o několik farností. Klášter je přístupný veřejnosti. Zdejší dvouvěžová bazilika Navštívení Panny Marie je velmi cennou památkou románského stavitelství.
Na závěr návštěvy v Milevsku se podíváme do sochařského parku Bažantnice na výsledky žulových sympozií, která se zde konala v letech 1992 – 1996.
Přejezd autobusem do Vráže u Písku.
Prohlídka lázeňského parku s možností posezení v kavárně ve Vráži u Písku. Novogotický zámek Lobkowiczů, funkcionalistický léčebný pavilon, zámecká zahrada a vyhlášená restaurace. Léči se zde nemoci pohybového a nervového aparátu.
Ves Vráž je v písemných pramenech poprvé doložena roku 1307. V průběhu 14. až 16. století byla Vráž střídavě v rukou panovníka a v zástavním držení. V letech 1437-1473 byl zástavním pánem Oldřich z Rožmberka, v letech 1474-1577 měli panství v zástavě páni ze Švamberka. V 16. století bylo vrážské panství v rukou pánů Tikalů (Trkalů), v letech 1577-1726 byli majiteli Vráže Dejmové ze Stříteže a na Čimelicích, poté krátce Černínové a v letech 1753-1848 byla Vráž v majetku členů rodu Lobkoviců. Jejich zásluhou byl v první polovině 19. století postaven ve Vráži lovecký zámeček. Na jeho místě nechal Jiří Kristián, kníže z Lobkovic (1835-1908), první prezident České akademie věd a umění a maršálek Království Českého, postavit v letech 1868-1875 nový neogotický „lesní zámek“, který Lobkovicové využívali jako letní a lovecké sídlo.
Po pozemkové reformě roku 1926 prodal JUDr. Bedřich Lobkovic zámek (bez mobiliáře) Podpůrnému spolku pro péči a zdraví soukromých úředníků a zřízenců v Praze za 1 025 000,- Kč. Spolek zámek využíval pro své členy jako zotavovnu s letním provozem. Roku 1932 celý areál odkoupila Nemocenská pojišťovna s cílem vybudovat tu sanatorium s celoročním provozem.
Nové zdravotnické zařízení bylo slavnostně otevřeno za účasti členů vlády 11. ledna 1936. Jeho vedením byl pověřen přední český neurolog doc. MUDr. J. Vítek. Jednalo se o první rehabilitační sanatorium v ČSR, v němž se léčili pacienti s nervovými nemocemi a problémy s pohybovým aparátem.
Za druhé světové války celý areál využíval německý Werhrmacht. Po roce 1945 bylo někdejší sanatorium znárodněno a začleněno do Československých státních lázní.
Na počátku 90. let minulého století bylo toto zdravotnické zařízení privatizováno. Podle představ nových majitelů bylo rekonstruováno do původní historické podoby tak, aby co
nejvíce připomínalo vyhledávané sanatorium ze 30. let 20. století a zámek získal stejnou podobu, jakou měl v době, než jej opustili Lobkovicové. Díky tomu je restaurace a kavárna zařízena replikami historického nábytku, stejně jako některé další prostory. V současné době slouží celý areál jako léčebna zejména nemocí pohybového ústrojí.
Návrat autobusem z Vráže do Písku.
Nocleh se se snídaní v hotelu Biograf**** v Písku.
Neděle: 6. září
Po snídani naložíme zavazadla do autobusu a vyrazíme z Písku do Putimi.
Putim – prohlídka gotického kostela, připomínka Jana Cimbury na hřbitově a také Josefa Švejka – Jiří Hladký
Putim patří k nejstarším vsím Písecka. Netradiční dvoulodní kostel sv. Vavřince byl postaven v raně gotickém slohu, jižní část byla vybudována v průběhu 13. století, další části stavby byly připojeny v průběhu 14. a 15. století. V 19. století byla věž upravena do současné podoby. V interiéru kostela uvidíme renesanční náhrobky členů šlechtických rodů z okolí nebo dvoudílnou goticko-renesanční křtitelnici. Ve věži je dochován zvon Ondřej ulitý mistrem Brikcím z Cimperka roku 1553. V 16. století byla u kostela postavena fara. S Putimí jsou spojeni dva spisovatelé, kteří tu měli příbuzné. Jindřich Šimon Baar jezdil do Putimi za svým strýcem, který tu zastával funkci faráře. Román Jan Cimbura vypráví o člověku, který se narodil v Semicích, později žil v Hradišti a pohřben je v Putimi. Jaroslav Švejk navštěvoval na nedaleké ražické baště svého dědečka a do Putimi umístil děj Švejkovy anabáze s četnickým strážmistrem Flanderkou.
Autobusový přesun z Putimi do Heřmaně.
Prohlídka raně gotického kostela sv. Jiljí v Heřmani – Jiří Hladký
Někdejší městečko Heřmaň je poprvé v písemných pramenech doloženi roku 1227. Za třicetileté války bylo zničeno a pokleslo na ves. Kostel sv. Jiljí byl postaven v raně gotickém slohu. V 18. století byl upraven v barokním slohu do dnešní podoby. Ve hřbitovní zdi je vsazen středověký reliéf – znak Vyšehradské kapituly. Na hřbitově je pohřben zdejší rodák, básník Jan Čarek (1898-1966) a filmový dramatik a režisér Václav Krška (1900-1969), který tu v mládí vedl ochotnický divadelní soubor.
Autobusový přesun z Heřmaně do Myšence.
Prohlídka gotického kostela sv. Havla s nástěnnými malbami a pozůstatků unikátního hradu Přemysla Otakara II. v Myšenci – Jiří Hladký
Hrad se v písemných pramenech poprvé a v době vlády Přemysla Otakara II. současně naposledy uvádí 25. ledna 1273 v listině panovníka, která byla sepsána přímo na tomto hradu. Hrad v Myšenci nedaleko svého oblíbeného města Písku nechal postavit Přemysl Otakar II. pro své reprezentativní účely bez většího opevnění. Jedná se tedy svým posláním o zcela výjimečný hrad, který nemá v Čechách obdoby, a ve své době patřil mezi nejvýstavnější. Měl být využíván jako lovecké sídlo nebo místo pro společenská, politická či diplomatická jednání.
Na budování hradu v Myšenci se podílela stejná stavební huť, jaká pracovala na stavbě zvíkovského a píseckého hradu. Obytné a reprezentativní prostory včetně kaple byly v patře. Jejich základem byly dvě jednotky typické pro paláce postavené v době Přemysla Otakara II., tedy střední sál se dvěma komnatami po stranách. Místnosti v patře byly propojeny nádvorní pavlačí, z níž bylo možné vstoupit i na tribunu hradní kaple. Pohodlí zajišťovalo teplovzdušné vytápění.
Po smrti svého stavitele Přemysla Otakara II. roku 1278 ztratil hrad svůj význam, byl postupně opuštěn a chátral.
Ještě na počátku 20. století byly dochovány relativně velké zbytky obvodového zdiva, jak dokládají dochované fotografie, na nichž jsou patrná např. dvě velká gotická okna v jižní zdi. Je možné z nich odvodit, že v patře byly honosné sály podobné těm, jaké byly v Písku nebo na Zvíkově.
V průběhu staletí, zejména na přelomu 18. a 19. století, byl hrad postupně rozebírán a stavební materiál z hradu byl používán na stavbu domků v jeho areálu i sousedství, a to až do počátku 20. století. Kvůli tomu se do dnešní doby z hradních zdí dochovala jen malá torza a většina prostor hradu je zastavěna drobnou venkovskou zástavbou.
Největším pozůstatkem hradu je část zdiva bývalého hradního paláce, který tvoří oblouk mezi domy čp. 7 a 8, které se nacházejí v západní části někdejšího paláce a dosahují délky cca 60 metrů. Zdivo hradu tvoří zcela jistě částí zdí domů, které se v hradním areálu nacházejí. Můžeme je najít např. na zahradě domu čp. 10 nebo nad střechami domů 9-14 a rovněž v jejich zahradách.
Dílem zvíkovsko – písecké stavební huti je také zdejší kostel sv. Havla, který byl budován současně s hradem, přestože nejstarší písemná zmínka o něm je až z roku 1384. Postaven byl krátce před rokem 1260 nebo v 60. letech 13. století. V letech 1340-1350 byl interiér kostela a sakristie vyzdoben malbami, které se dochovaly dodnes. V sakristii jsou malby týkající se života sv. Voršily, unikátní malba Smrti sv. Voršily a 11 000 panen je v naší zemi vzácná. Strop presbytáře zdobí kromě hvězd, slunce a měsíce namalovaní andělé troubící na šalmaj a symboly čtyř evangelistů, na jižní straně presbytáře je Poslední soud a Zvěstování, na severní straně výjevy vycházející se života sv. Kateřiny. Další malby v kostele a sakristii vztahují např. ke sv. Markétě nebo sv. Václavovi, na triumfálním oblouku jsou malby starozákonních proroků včetně krále Šalamouna.
Autobusový přesun z Myšence do Protivína na oběd a dále do Krče.
Prohlídka středověkého kostela s unikátními nástěnnými malbami ze 14. století v Krči – Jiří HladkýPojmenování vsi je odvozeno od starého názvu pařezu – krč. Kostel původně zasvěcený sv. Mikuláši, později sv. Václavovi, byl postaven v raně gotickém slohu. V písemných pramenech je poprvé doložen roku 1352, kdy je uveden jako farní kostel zasvěcený sv. Mikuláši.
V době baroka kostel prošel menší přestavbou. V průběhu 20. století byl kostel rozšířen. Roku 1913 byl znovu vysvěcen a při té příležitostí bylo změněno zasvěcení kostela ze sv. Mikuláše na sv. Václava.
V interiéru kostela jsou dochovány nástěnné malby ze 14. století, které zachycují výjevy ze života sv. Mikuláše, které byly objeveny roku 1904 a následně byly restaurovány. Uvidíme také náhrobek Jiřího Zelendara, hejtmana, který se zasloužil o vybudování rybníků v okolí. U vchodu na hřbitov se nachází kamenná křtitelnice.
Autobusový přesun z Krče do Albrechtic nad Vltavou.
Prohlídka kostela ze 12. století s nástěnnými malbami a unikátního kapličkového hřbitova v Albrechticích nad Vltavou – Jiří Hladký
Románský hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven ve druhé polovině 12. století a patří k nejvýznamnějším románským kostelům v jižních Čechách. V průběhu 18. století byl barokně upraven, v té době byl trámový strop v lodi nahrazen valenou klenbou a byla rozšířena okna v lodi kostela. V 19. století byla k jižní straně kostela přistavěna kaple Božího hrobu. V apsidě jsou dochovány nástěnné malby ze třetí čtvrtiny 12. století, které byly objeveny roku 1941, roku 1943 byly odkryty a roku 1962 restaurovány. Jedná se o unikátní výjev Posledního soudu, který je rozdělen do několika pásů a patří k nejvýznamnějším cyklům nástěnných maleb v České republice.
Kostel je obklopen hřbitovem s ohradní zdí, v níž je zakomponováno 108 kapliček s unikátními malbami a veršovanými texty, které byly postaveny v letech 1819-1854 díky iniciativě místního kněze Víta Cízy, který je duchovním otcem tohoto záměru. Každá kaplička obsahuje malbu světce, pod níž je mravoučný text, který charakterizuje zesnulého nebo jeho povolání.
Autobusový přesun z Albrechtic nad Vltavou do Údraže
Prohlídka renesanční tvrze v Údraži
Údraž jako ves je poprvé v písemných pramenech doložena roku 1459, kdy byla sídlem Údaržských z Kestřan. Samotná tvrz je zmíněna ještě později, až roku 1530. Roku 1707 byla připojena ke schwarzenberskému panství. Základem tvrze je patrová obytná budova ze 16. století. Samotná stavba je ale výrazně starší, původně gotická, později přestavěná v renesančním slohu. V jejím interiéru je dochovaná pozoruhodná místnost s tzv. neckovou klenbou, zdobenou štukovými hřebínky. Na některých místech je zachována i původní renesanční cihlová dlažba a na jižních vnějších nárožích malovaná bosáž.
16:30/17:00 odjezd do Prahy.
Počet jednolůžkových pokojů je omezen – cena na vyžádání.
V ceně zahrnuto:
- Dopravu najatým autobusem
- 3 x nocleh se snídaní ve dvoulůžkovém pokoji v hotelu**** v centru Písku
- 4 x oběd v restauraci
- Ochutnávka piva v Čížovském pivovaru
- Komentované prohlídky s píseckými odborníky
- Zapůjčení audio-systému (přijímač a sluchátka)
- Asistence zástupce SALVE tour
Cena nezahrnuje:
- Vstupy (bude upřesněno)